Moje historie
Moje historie začíná v Rusku, ve Východní Sibiři, kde jsem se narodila, chodila do školy, studovala, vdala jsem se a porodila syna. Spokojeně jsem pracovala, jezdili jsme na dovolenou. A všechno bylo dobře, ale kvůli domácímu násilí, se manželství rozpadlo. Začala jsem vychovávat dítě sama. Tenkrát mně velkou oporou byli moji rodiče. Když syn měl 6 roků, musela jsem se přestěhovat na Ukrajinu, kvůli bývalému manželovi, protože nenechával mně se synem na pokoji a zasahoval nám do života psychicky i fyzicky. Měli jsme z něj strach. Mojí rodiče měli na Ukrajině vlastní byt, protože máma pochází z Ukrajiny a rodiče si vždycky přáli přestěhovat se do tepla. Já se synem jsme se tam přestěhovali a on začal chodit na základní školu. A za 3 roky přijeli moji rodiče a sestra se synem, protože kvůli změně technologií přestali těžit slídu, veškerá výroba se zastavila a rodiče ztratili práci. Stát přestal mít zájem o rozvoj tohoto regionu a lidem nabídli odjet, kdo kam může.
Bylo to v době, kdy se Sovětský svaz rozpadl a život byl hodně nejistý a zmatený. Tenkrát jsme zažili všechno: nedostatek potravin a hlad, diskriminaci, zimu, strach... Můj otec, aby celá rodina nějak to zvládla, začal pracovat v Moskvě, jako řidič. Bylo mu v té době 65 let. Díky tomu doma bylo všeho dost. O tuhle práci mělo velký zájem mnoho lidí a tak mého otce napadli a zmlátili tak, že se dostal na operační stůl. Měl hematom na mozku. Díky Bohu, operace dopadla dobře, otec neměl žádné následky. Ale my zůstali úplně na mizině. Abychom zvládli pooperační rehabilitaci otce, museli jsme prodat vše, co se dalo. V tu dobu můj syn už studoval na univerzitě, byl v půlce třetího ročníku. Studium na Ukrajině se hradí, a já jsem byla odhodlaná udělat všechno pro to, aby můj syn školu dokončil. Některé peníze z prodeje auta a zlata šly také na jeho studium, ale to nestačilo. Já jsem v tu dobu práci neměla, šila jsem pro zákazníky doma oblečení na objednávku. Když jsme se dostali do takové špatné finanční situace – zákazníci také přestali chodit. Můj syn musel z denního studia přejít na dálkové a začal pracovat jako číšník.
Nemohla jsem si odpustit, že syn nemůže bezstarostně studovat. A začala jsem hledat práci v zahraničí. Kvůli různým událostem jsem se nedostala ani do Itálie, ani do Irska. V prvním případě mě podvedli s penězma, v druhém se ztratily moje doklady. Do ČR mě udělila pracovní povolení jedna agentura. Takže jsem, 9 let zpátky, přijela do OP Prostějov, pracovat jako švadlena. Bydlela jsem na ubytovně, půlku platu jsem odesílala domů, abych pomalu vrátila svoje dluhy. Za šest let jsem se naučila dobře česky, tři roky jsem chodila na kurz češtiny pro cizince a dosáhla úroveň B2. Tři roky zpátky mě z práce propustili a kvůli nepříznivé situaci na Ukrajině domu se nemůžu vrátit. Není tam obživa a situace se nelepší.
GM
Informace a odborná asistence pro cizince v otázkách pobytu v ČR, státní sociální podpory, zaměstnání, vzdělání, či rodinných problémů.
Napište nám na: cpc(zavináč)zebrik-os.cz / Optimalizováno pro rozlišení 1024x768 px.