Nepokoje vyústily ve válku
Život je krásný ale nepředvídatelný, zavede nás někam, kde by nás ani se ve snu nenapadlo žít. Narodila jsem se v překrásné zemi, v bývalé Jugoslávii. Coby studentka jsem navštívila Československo jako host na svatbě bratra, to bylo v roce 1972. Tehdy jsem Československo viděla poprvé, líbilo se mi tu, ale nemohla bych zde žít bez rodičů a přátel, říkala jsem si. Život šel dál, já jsem dokončila fakultu, věnovala se práci a tancování. Se souborem jsem se opět dostala do Československa jako turista. Navštívili jsme Prahu, Karlovy Vary, Zlín a všude se mi moc líbilo ale, doma je doma, moc ráda jsem se vracela domů.
Nepokoje v mé zemi v roce 1992 později vyústily ve válku, ze začátku jsem to nebrala vážně, proto jsem klidně odjela na návštěvu k bratrovi do České republiky. Bohužel tato návštěva byla pro mne osudová. Během pár dní se situace v Jugoslávii natolik zhoršila, že se uzavřely hranice, cestovní pas přestal platit a já byla nucena zůstat tady. Nikdo si nevěděl rady, co se mnou bude, ani policie.
Teď mi začal život plný problémů a starostí, kdy jsem neměla zprávy o rodičích. Žila jsem jen zprávami o konferencích, vyjednávání a hrůzách, které se děly v mé zemi. Obrátila jsem se na Ministerstvo zahraničních věcí, byli vstřícní a chtěli mi pomoci. Nabídli mi, že rodiče, o které jsem měla největší starost, přivezou do ČR. Téměř vše bylo vyřízeno, ale otec si to na poslední chvíli ze zdravotních důvodů rozmyslel. Také organizace Člověk v tísni mi byla nápomocná. Naštěstí jsem sehnala práci, která mi pomohla částečně zapomenout na ty hrůzy a nejistotu, do které jsem se dostala. Léta utíkala a konec války byl v nedohlednu. Pomalu jsem se zvykala na status uprchlíka.
Musím se ale vrátit na začátek, kdy jsem přijela do ČR a potkala osudového muže. Byl pěkný, vysoký, inteligentní, galantní a líbil se mi. Za rok jsem jej potkala opět a po několika schůzkách se stal mým manželem. Na samém konci války jsem jela s mužem k rodičům do Jugoslávie, kde jsem jen sdělila radostnou novinu, že čekám dítě. Těhotenství bylo rizikové s ohledem na můj věk. Vše dopadlo dobře, narodil se mi zdravý syn, který je dnes téměř dospělý.
Během let si se mnou osud opět pohrál a nyní jsem se synem zůstala sama. Cítím se být cizincem jak tady v ČR, ale větším cizincem i v zemi, kde jsem se narodila. Ocitla jsem se bez práce, naději na práci nemám, jelikož už mám vyšší věk a jsem cizinka.
Chtěla bych se postarat o svoji maminku, je už ve věku, kdy pomoc potřebuje. Nemohu, mám syna, který je tady doma a nechci ho vystavit těm nejistotám, které jako cizinka prožívám sama.
Moje víra, že všechno zlé jednou skončí, mne drží nad vodou a pomáhá překonávat dennodenní starosti. Jdu dál.
N.Š.
Informace a odborná asistence pro cizince v otázkách pobytu v ČR, státní sociální podpory, zaměstnání, vzdělání, či rodinných problémů.
Napište nám na: cpc(zavináč)zebrik-os.cz / Optimalizováno pro rozlišení 1024x768 px.